Je mnoho polopravd, které se šíří mezi veřejností. Často vznikají neúplným porozuměním dané problematiky, nebo zjednodušeným vysvětlením problému. Stejně tak je tomu i u fotografování. Rád bych vám proto o nich něco řekl pro poučení i pobavení. A jelikož my všichni tyto polopravdy používáme, aniž bychom si to uvědomovali, tak proč se tomu společně nezasmát? 😉
1. Fotky se dají v počítači ostřit.
Toto je typická polopravda. Na jednu stranu existují aplikace, které slouží k doostřování fotografií. Tyto bývají dokonce v základním vybavení v sofwareu pro úpravu fotografií. To je sice pravda, ale o opravdové doostření se nejedná. Jde pouze o optický klam, kterým se dá fotografie vylepšit. Sám jej hojně využívám a jde o dobrý nástroj, ale nelze si ho představovat jako doostření a to i když se tak nástroj jmenuje.
Oč se tedy jedná a jak to funguje?
Jde o zvýraznění hran. Zvýraznění přechodu mezi plochy s velkým kontrastem mezi sebou. Sofware tyto přechody – hrany v obrázku vyhledá a dle nastavení jednoduše tmavší plochu na kraji ještě více ztmaví a světlou více zesvětlá. Lidské oko tak snadněji hranu na fotografii rozpozná a tak se obrázek jeví jako ostřejší. Geniální trik. Bohužel ale nefunguje u obrázků, kde jsou hrany neostré, protože program je prostě nenajde. A proto lze pouze doostřit, nikoli zaostřit obrázek. Mít tedy ostré fotky již z focení je tak stále nutné, zatím :-). O důležitosti a způsobu ostření např. při fotografování výrobků a zboží se zmiňuji i v eBoocích.
2. Obraz se dá přiblížit až téměř k nekonečným detailům.
S tímto mýtem se setkávám nejčastěji v televizi. Vždycky mě pobaví, když si kriminalista z průmyslové kamery na počítači přiblíží obraz a uvidí např. odraz pachatele v brýlích oběti. Proto záběr zvětší, udělá výřez. Chvíli jeho počítač něco vypočítává a náhle vyskočí jasnější obraz v kterým je vidět i ten nejmenší detail. Ještě bych to pochopil u filmu, jehož děj se odehrává v budoucnosti, ale v seriálech ze současnosti, je to naprostý nesmysl.
Co by za to současní kriminalisté dali, kdyby to tak šlo. Skutečnost je taková, že rozlišení průmyslových kamer většinou nedovoluje ani rozeznat obličej, natož takový to detail. Pro ty z vás, kteří máte snad nějaké nekalé choutky zopakuji slůvka: VĚTŠINA PRŮMYSLOVÝCH KAMER! Takže pozor :-D. Je totiž rozdíl, když je kamera v bance na místě, kde na ni neprší a nepráší se na optiku, a kamera na ulici, v průchodu, či ve veřejných garážích.
Stejně tak je tomu i u fotografie. Sice fotoaparáty mají často větší záznamový čipy, než je to u kamer. Přesto představivost filmařů je stále na hony vzdálena skutečným možnostem současné techniky.
A co se tedy stane, když obraz přiblížíte?
Jednoduše uvidíte mřížku se čtverečky. Každý ze čtverečků má vždy pouze jeden odstín, jednu barvu. Čtverečky sice můžete „namnožit“. Např. Z jednoho udělat čtyři a těm pak přiřadit odstín barvy, která bude na půl původní a na půl převzatá od čtverečku sousedního. Tím sice získáte více dopočítaných čtverečků. Obraz je tak více prokreslenější, ale nikdy už nezískáte více detailů a informací, to bohužel nejde.
3. Z RAW souboru mám lepší fotografie.
Opět polopravda, trochu ano, trochu ne. RAW soubory, jsou syrová data z kterých se následně vypočítává a sestavuje fotografie. Pokud se můžete na RAW fotografii podívat, už nekoukáte na RAW, ale na obrázek, který byl počítačem dle algoritmů sestaven jako náhled s těchto dat. RAW tedy jako obrázek vidět nelze, pokud nejste Nio z Metrixu :-).
V RAW souboru sice máte k dispozici více dat. To ovšem notně neznamená, že fotka vždy bude vypadat lépe. Znamená to pouze, že máme k dispozici možnost udělat nápravu. Pro opravu, máme k dispozici trošičku dat v „krajních mezích“ navíc, než je tomu u souboru JPG a tak lze i o trošičku lépe opravit námi chybné nastavení fotoaparátu, ale toť vše! Po úpravách opět dojde k převodu do nějaké viditelné formy souboru. A to ať komprimovaného JPG, nebo plného TIFF, ale k přepočtu dojít musí.
Proč se tedy do RAW souborů doporučuje fotografovat?
Je to jednak z důvodů možnosti opravit, když se něco nepovede, nebo něco špatně nastaví. Ovšem jde změnit pouze něco, a jen ve velmi omezeném množství. Opravit jde například vyvážení bílé, drobné přepaly a podpaly. Nic ale nenaděláte z většími přepaly a podpaly, ale také se nedá nic udělat například s neostrostí fotky. V tom vám RAW nepomůže. Nevýhoda fotografování do souboru RAW je logicky ve velkém množství dat, které musíte zpracovávat a někam uložit. U těchto souborů je navíc nutností vždy je převést do podoby fotky. S tím vším je třeba počítat.
Jak to tedy řeším já?
No nejlepší varianta, je fotit do JPG a nedělat chyby :-). Ale jestli patříte k mýlícím se bytostem jako já, tak doporučuji fotit do obojího, tj. JPG+RAW. Pokud se nic nezkazí, použijete JPG soubor rovnou, pokud zjistíte nějakou chybu, fotku zkusíte opravit ze souboru RAW.
Úmyslně jsem neuvedl ještě jeden důvod, proč fotit do RAW, uhodnete v diskuzi o jaký jde?
4. Odstranit, nebo změnit pozadí na fotografii je snadné.
Opět to je i není pravda. Snadné to je jen někdy, za určitých podmínek a to ještě jen do určité úrovně kvality. Proč? Dokud to nezkusíte, tak si to člověk neuvědomí, ale odstraňování pozadí nese některá úskalí:
-
[box background=#e69191 color=#ffffff]světlo a pozadí prosvítá skrz vlasy. Jde o dost nepříjemný problém a to i kdyby jste vybrali každý vlásek. Světlo navíc okolo těles tzv. „obtéká“, vytváří záři a tak odstranit z vlasů (vousů, srsti a pod.) veškeré světlo z původního pozadí je téměř nemožné. Dnešní programy na úpravy fotografií už dokáží tento problém velmi eliminovat a postupy zjednodušit, přesto ale jsou pozadí a situace, s kterých když osobu odstraníte, tak zásah je viditelný.[/box]
-
[box background=#e69191 color=#ffffff]Jiný zdroj a úhel dopadu světla. Další potíž, díky které se vám oči a mysl diváka budou spouzet tvrzení, že je fotka „originál“ bez úprav. Možná nebudete vědět proč, přesto budete vidět, že fotka je nějaká „divná“. Jde o to, že nesouhlasí světelné podmínky. Na pozadí jde světlo např. zleva a model je osvětlen zprava a podobně. Dokonce i když dodržíte směr, není ještě vyhráno. Je třeba napodobit intenzitu a teplotu světla. Vidět je také rozdíl mezi měkkým a tvrdým světlem. Nejlépe je si takovou úpravu zkusit, úskalí ihned zjistíte.[/box]
Těchto problémů je daleko více, nicméně tyto dva jsou nejzjevnější. Další věci, které můžou na pozměněné fotografii vadit jsou jakékoli rozdílné. Např. Jiná ostrost, kontrast, pohybující se objekt, tmavé vs. světlé prostředí atd. To vše vypadá na upravených fotografiích při změně pozadí nepřirozeně.
Závěr tedy zní. Jde sice měnit na fotografiích pozadí, ale nejde o nic snadného z jakýmikoli fotografiemi. Jsou to fotografie často k tomu určené. Často nafocené speciálně pro tento účel. Používá se bílé nebo takzvaně klíčovací (modré, zelené) pozadí. Také pozadí, na které se model nově usazuje, má svá specifika a je také nutné dodržet měřítko. Nemůžete například být ve stoje menší než židle a podobně.
5. Makeup už není potřeba, když se dá vše vyretušovat.
Proč je toto mýtus? Hned ze dvou důvodů. Mám jedno heslo:
„Dobře nafotit je nade všechny počítačové úpravy.“
Za prvé jde o čas: Když totiž model aspoň napudrujete, ušetříte si tak spousty času při retuších, které by trvaly o mnoho déle, než ono pudrování. Co jste dobře nenafotili, musíte opravit v PC!
Za druhé jde o kvalitu: Mnohdy totiž při retuších nemusíte trefit vhodný odstín či strukturu pleti na tváři. Obličej není rovnoměrně kulatý. Má mnoho úhlů zakulacení. Při zásahu se pak obličej může jevit s ploškami, flekatý, nebo jinak nepřirozeně deformovaný. A tím jsme zpět u důvodu prvního, takové úpravy vám zaberou mnoho času.
Tolik o mýtech, které se objevují o fotografování. Nejedná se rozhodně o jediné mýty. Jsou však natolik rozšířené a tak často používané, že mě to nedalo a musel jsem se o nich zmínit. Věřím, že vás článek poučil, případně pobavil. Přeji vám krásné fotografie a příjemné chvíle strávené při focení, pěkný den.