Z delty řeky Mekong odjíždíme brzy ráno. Cestovat musíme přes Saigon. Tam je nutné chytit spoj do Nha Trangu a po zkušenostech co se spoji máme, jedeme raději co nejdřív. Přívozem na pevninu, přepravcem k autobusáku a Autobusem zpět do Saigonu.
V Saigonu nás čekalo překvapení. Buď pojedeme za deset minut, nebo v poledne. Volba byla snadná, utíkali jsme na stanoviště. Tam nás čekalo překvapení. V autobuse nás bylo snad jen pět. Stevard nám dokonce nabídl, že se můžeme uvelebit na jiném lůžku čehož jsme z Luckou hned využili a vzali si druhé a čtvrté lůžko z pěti úplně vzadu nahoře. Tím pádem jsme vedle sebe měli prázdná lůžka a tak spoustu místa. Oleksy zůstal tam kde byl, jelikož si chtěl po cestě číst a opěradla na zadních sedačkách nejdou tolik zvednout.
Na osmihodinové jízdě jsme měli každé dvě hodiny pauzu na odpočívadle. Jedna z nich byla delší na oběd. Já jsem si při první pauze koupil nějaké ovoce zabalené na tácku pod folii. Jedno z něj bylo mango a to zřejmě zapříčinilo, že jsem druhou zastávku musel utíkat. Dopadlo to dobře, doběhl jsem na turecký záchod včas 🙂 Problém byl sice vyřešen, ale špatně od žaludku mi bylo celý den, chvílemi i následující dny. Teď už si raději dávám k jídlu méně zdravější, za to však jistější nudle.
Do Nha Trangu jsme přijeli večer. Taxíkem jsme se přepravili na ubytko a hned po rozbalení jsme se vydali poznávat město. A kupodivu jsme zjistili, že město je tak trochu hodně Ruské. Dokonce i svítící nápisy byly na některých obchodech v Ruštině, na ulici nás oslovovali Rusky. Když jsem to viděl usoudil jsem, že už jen Vietnamské Matrjožky tu chybí. Jak naše Karlovy Vary. Výhoda toho byla, že tu mají spoustu zajímavého zboží a za dobré ceny, tak jsme si tu každý par věcí nakoupili.
Město Nha Trang leží přímo u moře a pyšní se krásnou sedmi kilometrovou pláží čehož jsme samozřejmě po dvakrát využili. Ale to až druhý a třetí den.