Další den v Nha Trang byl tak trochu nad plán a tak bylo nutné najít nějaký program. Jelikož je tu obrovská pláž, volba byla jasná. Udělali jsme velkou procházku po pláži. Má cca 7km a tak jsme šli kam až nám síly stačily.
Vedro bylo úmorné a tak jsme to po pár kilometrech vzdali a začali se vracet s tím, že se po cestě vykoupeme. Nejdříve se ale Lucka s Oleksem šli najíst. Já ještě hlad neměl a tak jsem se šel koupat s tím, že na ně počkám.
Nakonec jsem se šel najíst já, když se oni šli koupat a sešli jsme se až před hotelem k odjezdu autobusu. Sbaleno jsme měli už od rána. Museli jsme vyklidit pokoj, jen velké batohy jsme si nechali u paní, co nás ubytovávala.
Objednaný mikrobus nás dovezl na místo zastávky velkého, lůžkového autobusu. Tam už čekal nějaký francouzský pár. Když si šla Lucka s Oleksem ještě něco koupit, dala se slečna se mnou do rozhovoru a když zjistila, že mi moc angličtina nejde, o to víc si chtěla povídat. Zjistil jsem, že ona je na tom jazykově podobně jako já, jelikož jí její partner opravoval.
Ptala se mě kam jedeme a já si nemohl vzpomenout na název města Hoi an, když to zjistila, řekla mi pomůcku. Město Hoi an má přehozeny slabiky s hlavním městem Han oi! Skvělé. Od té doby jsem si to pamatoval a když ne, odvodil jsem si ho 🙂
Slečna si chtěla povídat i v mikrobuse dál, ale jak tam byl větší hluk a ona měla tenký hlásek tak jsem jí rozuměl míň a míň, až se mi povedlo jedno „Fopa“. Když jsem jí řekl, že jsme z Česka řekla mi: „You are first Czech what we are need here.“ Nechápal jsem co tím myslí a tak mi větu zopakovala. Nerozuměl jsem znovu a tak se Lucka nabídla, že mi to přeloží a říká: „… že jsme první Češi co tu potkali.“
A už mi to docvaklo a povídám áhá „meet“ „I understood need“. Proto mi to nedávalo smysl. Načež se všichni začali smát, s čehož slečna zřejmě dostala pocit, že se smějí jí, což mě mrzí, protože její zájem o komunikaci se mnou rázem ustal. Všichni se zřejmě smáli proto, že to určitý vzdálený smysl dává i se slovíčkem „need“, ale nebudu spekulovat. 🙂
Po par minutách ticha, naštěstí mikrobus zastavil a nabrali jsme další Francouze a ještě nějaké lidi. Načež se v mikrobuse vytvořil totální jazykový galimatiáš. Francouzi si začali vzrušeně povídat (tedy hlasitě) mezi sebou Francouzky, do toho si další skupinka začala povídat anglicky, my mluvili na sebe česky a tam ve předu se řidič se spolujezdcem na čemsi domlouval vietnamsky. No hotovej včelí úl 🙂
Na dálkový autobus jsme dorazili na čas. Nasedli jsme, byl celkem plný a tentokrát převážně turistický, samí mladí „batůžkáři“, ……. a my :-). I když lůžka byla pohodlná, moc jsem se v autobuse nevyspal. Spal jsem jen tak tři hodiny.