Začínáme tu mít rituál, jeden den (nebo jiný časový úsek) cestování, jeden den obhlídka místa, jeden den výlet k nějaké památce a znovu dokola. Celkem se to osvědčilo a také to je nutnost, jelikož nás tlačí čas. Vietnam je sice úzká země, ale na délku má přes dva tisíce kilometrů a tak pokud chceme vidět jak sever tak jih, musíme cestovat.
Takže dle rituálu po včerejším cestování a obhlídce města vyšel na řadu výlet. Vstali jsme později, dali pozdní snídani a pěšky (snad jako jediní turisti, ostatní se vezli) jsme došli asi dva kilometry k památce Ponagar Tower. Krásně udržovaný chrám, pěkná zeleň okolo. Památka je na kopci s výhledem na okolní město.
Dál jsme se vydali prozkoumávat město a na závěr dne, jsme se uchýlili na pláž, kde jsme okusili konečně zdejší moře. Když jsme se nabažili koupačky, vyhledali jsme místní restauraci. Tím myslím restauraci, kam chodí jíst místní. Poznáte ji snadno jsou u ní „dětské“ židličky a stolky 🙂
Vybrali jsme tedy takovou, kde jsem se ještě vešel do židličky a nehrozilo, že bych ji ze sebe nesundal. Tam jsme dostali mňamku, ale museli jsme jíst hůlkami.
Jak se nám jí hůlkami? No asi tak to řeknu, body za estetiku při stravování bych asi nedostal, ale když je hlad, a navíc vám to chutná, tak to těma hůlkami do sebe nějak dopravíte a zbytek z misky vypijete 🙂
Po návratu z večeře jsme zjistili nečekaný problém. Zítřejší noční autobusy jsou plné, musíme jet buď přes den, nebo zůstat o den déle. Co se dá tedy dělat, zůtáváme ještě jeden den.
Rituál se točí dál, jen pomaleji. Časově nám to zatím ještě vychází.