Zato Vietnam od Číny nás přivítal přímo vřele. V těchto dnech zde panuje počasí teplotních rekordů na toto období za posledních dvacet let. 42°C. Ale to není prý to nejúmornější. Cizinci hůře snášejí druhou kolonku a to o vlhkosti, která tu je 100%. Tyto řádky jsme si četli ve zprávách o Vietnamu po přistání. Jelikož ale bylo hluboko po půlnoci, první kontakt s ovzduším byl příjemný. Konečně jsme se zahřáli.
Na letišti jsme si koupili hned SIM karty za podmínek, o kterých si v Česku můžeme nechat jen zdát. 200,-Kč na tři týdny, volání mezi sebou zdarma a data na síti 4G a to pozor, NEOMEZENĚ. Měli bychom toto slůvko naše telefonní operátory naučit, asi ho neznají :-).
Do ubytování nás přivezl hotelový řidič, který se na nás chudák načekal, měli jsme zpoždění letu hodinu. Navíc jsme přesně neznali, jak fungují elektronická víza. V informacích na stránkách, kde jsme o ně žádali psali, že na základě nich dostaneme ty nalepené v pase. Ale jak přesně to funguje? A tak jsme vyplňovali na letišti formulář k žádosti o víza. Pak se ale ukázalo, že stačí na místo formuláře jen ty elektronické z domu. Navíc zatím co Oleksy i Lucka prošli přes celní okýnko během minuty, u mě se to opět zaseklo. Celník mě poslal zpět k okýnkům u formulářů, kde jsem musel počkat na ověření.
V hotelu na nás čekala krása v podobě luxusního výhledu na město z 18.patra.
Spali jsme až do 12.hodin místního času a i po té nám všechno nějak dlouho trvalo a tak jsme si dali časový termín, kdy vyrazíme konečně na nějakou tu „snídani“. Termín jsme sice nestihli, ale okolo třetí se nám podařilo vyrazit. Hned za rohem hotelu, jsme na doporučení recepční navštívili Kafé bystro a dali si snídaňo-obědo-večeři.
U jiného rohu, jsme si koupili v krámku s potravinami něco na druhý den na snídani. Jsme ubytovaní v apartmánu s kuchyní, tak toho využijeme a něco si ukuchtíme. Pěkná byla reakce pokladní, které jsme se ptali kdy v obchodu zavírají a kdy otevírají. Na to se usmála a povídá:„otevřeno je tak od pěti, …. no nebojte, až vy budete vstávat tak tady už bude otevřeno určitě“ 🙂 . Asi zná turisty z Evropy dobře.
A vyrazili jsme do centra poznávat město Saigon. Zastavovali jsme se na focení, u krámků, na křižovatkách v hustém provozu. Počasí dnes naštěstí bylo přívětivé, žádné parno ani stoprocentní vlhkost, jen teploučko. Bylo to príma. Navštívili jsme tržnici, zašli na pivko, koukli se po zdejších památkách, či spíše po domech většího významu uvedených v průvodci.
Když dáte samospoušt na deset sekund a obsluha vám mezi tím vleze do záběru k vám 😀
Tam, kde jsme byli na pivku jsme se opět stavili na večeři. Je to taková tržnice kiosků s jídlem. Desítky malých kuchyněk vedle sebe nabízí své jídlo, které je hodně podobné, aspoň tedy z mého prvního a nezkušeného pohledu. Nakonec jsem si vybral maso se zeleninou a nudlemi. K tomu jsem dostal hůlky. Co se dalo dělat no po chvíli tréninku jsem s nimi jedl celkem bez problémů. Holt hlad naučí 😀 . Ono pro znalce jen dodávám, že šlo o hůlky Vietnamské. Jsou kratší a silnější a tak to s nimi jde asi snáze.
Když máte postavu správných rozměrů, může být i motorka velmi pohodlná 🙂
Večer v hotelu jsme začali plánovat další dny našeho pobytu, když jsme objednali program na další den, tak jsme ještě sepsali vše, co tu chceme vidět. Vypadá to, že tři týdny je málo a vejít se do nich bude složité 🙂