Protože je cestování zajímavé snad pro všechny, rád se s vámi podělím o radosti, které mě přináší. A to v podobě deníčku. Zkusím jej sestavit den po dni. Protože ale nepíši každý den a také to moc „nemusím“, nečekejte zde přesné souřadnice míst, přesná určení času a cen. Pokusím se spíše přenést zážitky, atmosvéru a náladu, které toto místo přináší.

Tak tedy, zalil jsem si ve svém hotelovém pokoji čaj z konvice, usedám na prostorném balkónu ke stolku a jde se na to.

Proč den nultý a ne den první? Inu proto, že byl pobytově na Bali krátký a tak nestojí ani za to mu přiřazovat nějaké číslo. Hned na letišti v Denpasaru jsem se musel potýkat s dilem, který mě tu provází při každé koupi čehokoli. Smlouvat či nesmlouvat, popřípadě jak moc? Teoreticky vím, že reálná cena často bývá poloviční, než ta s kterou obchodník přijde na poprvé.

Problém je ovšem v tom, že už ta první cena je pro mě, z pohledu evropana dobrá a já ji mám ještě usmlouvat níž? Jsem tu čtvrtý den co toto píšu a stále mi to je hloupé, „dohadovat“ se tu o desetikoruny.

Takže také na tom letišti jsem se střetl s první obchodní nabídkou a to taxi na odvoz z letiště. I když jsem dal na rady a objednávku provedl přímo u stánku taxi (tedy dráž, ale bezpečněji), cena byla i tak relativně nízká 250 000 IDR (cca 390kč). A teď smlouvejte. Musím tedy říct, že oni s tím mají více zkušeností a byli hodně neoblomní a ani já nebyl nikterak průbojný a tak jsme se dohodli na 200 000 IDR (cca 320,-Kč) a jelo se.

Asi hodinu a půl po půlnoci místního času, jsem se dostal do svého prvního hotelu (The Rani Garden Bed, Breakfast, Denpasar, Bali), kde na mě čekali ostatní: Lucka, Zdenek a Alex. Jsou to lidé, které poznávám fyzicky až tady. Známe se přes Facebook a spojuje nás společný zájem, ve stejný čas v pohodě užít si a poznat Indonésii. Po pár dnech poznávání musím říct, že šlo o dobrou volbu, všichni to jsou usměvaví a pohodový lidi a věřím, že takový názor mi zůstane i po třech týdnech při odletu 🙂

Nutno ještě dodat, že hotely jsou tu trochu jiný, než v Evropě. Hotel je tu často i tak trochu jako penzion u nás. Je to jako by jste vzali všechny služby hotelové a prováděli je v penzionu. Tj. jen pár pokojů, rodinná atmosféra, ale s personálem, pokojskými, nosiči zavazadel a restaurací. Takže spíše malé hotýlky.

Den první

Hned po snídani jsme se všichni čtyři vydali poznávat Denpasar, místní lidi, zvyklosti a učili se zvládat dopravní provoz. Ten šrumec na ulicích je něco šíleného, chaotického a neskutečného. Nejde jen o jízdu vlevo. Je to tok aut jedoucí všemi směry v němž se proplétá či spíše „protéká“ proud skůtrů, kol a motorek, mnohdy s neuvěřitelným nákladem jež je na nich naložen. To vše za nepochopitelných pravidel silničního provozu. Zdálo by se, jako by to tu nemělo žádný řád, ale není tomu tak. Účastníci se tu proplétají často od sebe na centimetry, ale žádnou nehodu jsem tu neviděl. A když přeci dojde mezi účastníky k nedorozumění a hrozí srážka, oni vše dobrzdí a společně se tomu zasmějí. No řeknete není to boží :-).

Vydali jsme se uličkami, kde se turista často neobjeví, soudě dle reakcí místních a hlavně cen. To jsme ovšem zjistili až dodatečně, že to tam bylo levné. V místním obchůdku jsme si dali džus s čerstvě namixovaného ovoce a já si uvědomil, jak jsme se v Česku naučili konzumovat supermarketové ovoce a zeleninu, které je naprosto jalové oproti „pravému“ ovoci a zelenině vypěstované tradičním způsobem, tedy bez skleníků.

Protože jsme zjistili, že chodit po ulicích v tak hustém provozu je dosti nebezpečné a taky nepohodlné tak jsme si přes jednu taxi aplikaci objednali odvoz do centra. Jelikož jsme čtyři, cena na osobu byla v řádů desetikorun na osobu, což bylo příjemné.

V centu jsme si prohlédli chrám, památník a opět taxíkem se přesunuli na jiné místo, kde měla být vyhlášená tržnice s ovocem. Bohužel zde byl ale nedávno (asi před několika lety) požár a tak zde bylo jen několik krámků. I tak jsme si koupili několik druhů ovoce, hlavně exotického, k degustaci a kokos na žízeň.

Na to jsme vyrazili do rybí tržnice. Tam Zdenek s Lucií vybrali rybu, kterou jsme si v místní restauraci nechali za mírný poplatek ugrilovat. Po večeři jsme se prošli po pláži hned u restaurace při západu slunce a sledovali přistávající letadla z blízkého letiště. Prostě super den 🙂

Za tmy jsme se nechali odvést zpět do našeho hotelu, kde jsme se ještě vykoupali v bazénu a udělali si ovocnou hostinu. A šli spát, jelikož druhý den nás čekal přesun na opačnou stranu ostrova, ale o tom až příště.