Horoskopy jsou pro mě stejný mýtus, jako vodníci. Těžko uvěřitelné, určené jen pro zábavu. Tedy zřejmě už jen do nedávna byly pro mě mýtem, než se stalo, že jsem se jako Blíženec setkal s Rybou. Možná, kdo se horoskopy zabýváte již víte jak mystické spojení to je. Já o tom však neměl ani tušení, jelikož co říká horoskop beru jedním uchem tam, …….. .

Ať byl náš střet jakkoli krátký, byl pro mě snově mystický, elektrizující. Výbušným střetem dvou názorů, spíše jen drobně rozdílným úhlem pohledů a přitom tolik souznící, až se mi natolik vryl do srdíčka, že toto setkání, je vněm vryto již na věky.

Jak už jsem psal v článku z Londýna, byl jsem poctěn navštívit na tři dny jednu ženu, u níž jsem moc stál o sblížení. Díky svému názoru na horoskopy a mdlým znalostem o znameních, jsem vůbec netušil o jak významné setkání se jedná. Věděl jsem jen, že mé srdíčko neuvěřitelně přitahuje a touží tuto osůbku lépe poznat.

Pohled do jejich očí je pro mě studnicí jejich pocitů, tužeb a lásky. Ale i zdrojem úzkosti, strachu, prosby o pomoc. Na konci toho všeho, je veliká dušička, toužící po osvobození, z hradeb přetvářky sloužící k obraně a uschování té krásy v bezpečí.

Na místo lásky, užívá rozkoš, jako prostředek k radostem. Stále na cestách po poznání sebe sama zapomíná poznávat své nejbližší, protože k tomu je třeba vykouknout dušičkou přes okraj bezbečných hradeb, což je riskantní.

Kdyby to však udělala, cítila by to co já. Věděla by, že i její oči, z kterých lze číst, jsou dědičné. A pak by jen stačilo si přečíst, aby věděla co jí její nejbližší chce říct, co cítí, jak těžké má pocity, jak volá po správné cestě, která je jediným řešením z dané situace.

Na místo toho, hledá útěchu v krátkodobém řešení drobných potěšení, protože ta ji na rozdíl od vážné a dlouhé cesty budování rodiného zázemí nikdy nezklamala. Jen jsou pomíjivá a tak je třeba hledat nová a nová, je to stále náročnější a tak je velmi pravděpodobné, že na nic jiného už brzy nezbude žádný čas.

To vše teď vídím, trápím se a nevím, jak s tím mám naložit, jelikož mi řekla NE. Řekla NE mě, když jsem jí nabízel cestu ven. Řekla i NE vážnému vztahu, a já nevím proč?

Byl by to konec……. ALE?

To její NE však nebylo opravdové, bylo jen z trucu. Ze sebeobrany. A tak to skončilo jen před zraky veřejnosti. Skryté pro strážce a hlídače všeho našeho dění. Kteří vidí jen senzační příběh o mrše, jež propadla touze pohrávat si s city mužů.

Jenže skutečnost je jiná. ONA je jiná. Oni nevidí tu zoufalou dušičku co je tam v hlubi ukrytá, žadonící o pomoc. A i já už pomale ztrácím naději a pochybuji, jestli to není jen vábnička určená k lovu.

Pak si ale říkám, že určitě není. Neznám člověka, který by byl zlí, znám jen lidi, kteří ze zoufalství dělají zlé věci. Ve snaze vymanit se jimi však upadají hlouběji do své ulity a trápí se nepochopením druhých.

A proto mi napsala. Napsala mi, že jí to je líto. Omlouvá se a moc ji to mrzí. Její dušičká má stále naději. Ozvala se, ale i proto, že to NE ji neuspokojovalo. Nebyla to dostatečně rázná tečka. Ona nevyhrála jako mrcha, není vítěze a proto je třeba pokračovat.

Je to výzva pro ní, co by potvoru a šance pro tu velikou a skrytou krásu tam uvnitř ní. Proto držte mi palce do druhého kola. Jdu se postavit neřestí, abych zachránil krásku, která ještě ani netuší, jestli o záchranu stojí.