1.díl

Ano, je to první změna. V něčem nepříjemná v jiném radostná. Mé měsíční cestování po Anglii a Skotsku se smrsklo na 5.denní návštěvu Londýna. Věřte ale, že k tomu mám pádný důvod, který zde bohužel zatím nemohu prozradit. Dostalo se mě totiž cti, zúčastnit se  návštěvy, která může významně a s radostí, změnit celý můj budoucí život. Jde o událost pro mě natolik významnou, že jsem neváhal koupit novou letenku zpět do ČR.

Už teď je ovšem jisté, že těchto pár dní se rozhodně nebudu nudit já, ani vy.

Expedice začala cestou autobusem do Prahy. Hned na zastávce se konalo první milé překvapení. Stál tam totiž známý, jel do Prahy také a tak při družném rozhovoru cesta ubíhala příjemněji. V Praze bylo času dost a tak jsem zkoušel narychlo vykomunikovat nějakou tu  návštěvu u známých, kteří v Praze žijí. Ovšem bylo to příliš narychlo a tak tento pokus byl neúspěšný.

Vyrazil jsem proto směr letiště s tím, že budu prozkoumávat toto, svým způsobem žijící, město ve městě. Při dopravě se zrodila první nepřesnost mé cesty. Nějak jsem si neuvědomil, že Anglie sice ještě je v EU, ale ne každý člen EU je součásti Schengenského prostoru. A tak můj „průzkum letiště“ mohl začít hned přesunem z chybného terminálu 2 na správný terminál 1. Po nalezení správného místa odbavení jsem se opět vydal na objevování skrytých zákoutí letiště. K mému překvapení je součástí letiště i supermarket Billa a restaurace s přijatelnými cenami, která dokonce od svých předražených kolegyň má otevřeno non-stop! Ovšem špatně se hledá a je třeba šplhat vysoko po obyčejných schodech, tedy bez eskalátorů.

Po průzkumu letiště jsem usedl na jednu ze dvou vyhlídkových teras, otevřel si pivo v plechu z Billy a pozoroval odlety letadel při západu slunce. No prostě, byla to paráda.

Slunce zapadlo a nastal čas, uložit se někde ke spánku. Jelikož se mi vybil mobil, hledal jsem nějaké vhodné místo u zásuvky. Ukázalo se ovšem, že tyto strategická místa jsou velmi oblíbená a také jich nebylo mnoho, tedy z ohledem na velký počet zájemců. A tak při neustálém mumlání, vrzání, chychotání, se téměř spát nedalo. Proto jsem se po dobití vydal do ještě zkrytejší a hlavně klidnější části letiště, kde jsem dal svých krásných 40. minut spánku. Správa letiště má zřejmě za úkol udržet své cestující dostatečně čerstvé a bdělé. Pro tento úkol používá sílu klimtizace, studené kovové lavice a pravidelné policejní obchůzky, nejlépe se psem hledajícím bomby. To vše prokládané pravidelnými hlášeními o nutnosti hlídat si svá zavazadla. Totiž, ne že by měli takovou starost o vaše věci, ale musí ke každému opuštěnému ruksaku přistupovat, jako k potencionální hrozbě.

V podstatě po probděné noci jsem konečně nastoupil do letadla. Ryanair zřejmě testuje nový placený produkt. Pokud chceme aby letoun pilotoval pilot osobního letadla, bude to za příplatek. Jinak nelze totiž vysvětlit divoké náklony, prudká stoupání a klesání, než že letadlo řídil pilot, zvyklý na nákladní letouny.

Další nepřesnost se projevila na letišti Stansted v Londýně po přistání. Můj kamarád, který mě slíbil odvoz na ubytko si nevím proč myslel, že přiletím před osmou večer, nikoli ráno. A tak jsem strávil, další tři hodiny na letišti. Jelikož na letišti Stansted není co prozkoumávat, snažil jsem se ještě něco dospat. Rušnost místa srovnatelná s prvomájovými oslavy mi byla už v té chvíli naprosto ukradená.

Třetí nepřesnost mého počínání je skutečnost, že ne každá teniska je pohodlnou obuví a tak na místo ověřených, pohodlných polobotek, jsem si vzal nové, dostatečně chůzí neprověřené tenisky, doufajíc ve větší komfort při cestování. Opak byl pravdou. Puchýře i po dvou dnech nedovolují ty tenisky v podstatě nosit. A druhá obuv, na co? Hlídám přeci váhový limit zavazadla, žabky musí stačit, stejně tu často prší, tak je to v podstatě ideální, ale hlavě pro mě teď jediná obuv co tu mám.

A konečně se dostáváme ke čtvrté, zásadní nepřesnosti. Prosím vás, pokud vás někdo žádá větou: „to je takový levný ubytování, hele to zkrátka musíš vidět“

Zajděte se na to opravdu kouknout, nejdříve než řeknete „Ano, to beru“. Ten dotyčný tím totiž nemyslel, že by se snad chtěl pochubit super bejvákem, ale může tím také myslet naprostou hrůzu, kterou neví, jestli vůbec někdo vezme. Je tu totiž tolik lidí, potřebující ubytování, že není ani čas na rekonstrukci. Ale o tom až snad druhý den.