Osobní příběh

Dlouhá léta rád fotografuji, je to mé povolání i koníček a ukazuji lidem jak můžou fotit lépe nebo snadněji.

 Jednoho dne jsem si prostě řekl dost!

Konkrétně to bylo v pondělí 13.2.2017. V ten den se totiž začali kolem mě dít věci, které neskutečně hltám a s velkou radostí přijímám, ovšem s obavami, aby to hlavně nepřestalo. Děje se mi to, že věci dostávají smysl, vše co v životě jsem dělal nebo dělám nyní, do sebe neuvěřitelně zapadá. Jak to však ukázat někomu druhému, že a co se mi to děje je těžké a proto napíšu pár řádek o svém životě, aby bylo jasné, co vám chci říct.

Je mi 46 let a jak už jsem psal, tak 15 let se živím jako fotograf. Provozuji foto-studio TABITA v Třebíči, kde i bydlím. Během života jsem prošel jedním manželstvím, v něm se mi narodily dvě krásné dcery. Manželství, ale skončilo nedobře za velkých hádek a sporů. Papírový konec mělo tuším konec roku 2009.

Po manželství jsem si našel jinou partnerku Hanku, protože jsem nechtěl být sám. Ona v té době (duben 2009) čerstvě odcházela od manžela, který si našel jinou ženu a na jejich soužití prý „nehodlal nic měnit“. Já byl rád, že jsem k sobě našel „ spřízněnou duši“, ženu s kterou si navíc hodně rozumím. Bylo by to krásné, ALE oba jsme se našli jenom proto, že nechceme být sami a ne, že bychom chtěli být spolu. Zdánlivý detail, který by snad neměl vadit. Jenže vadil a problém narůstal.

Žily jsme si každý svůj život, jenom vedle sebe. Cítil jsem, že bude nejlépe pro oba, nebo spíše pro všechny (má dva šikovné a chytré syny), když se od nich odstěhuji a dám tak šanci mě i jim na nějaký opravdu smysluplnější život s někým, koho budeme mít rádi. Vím, zní to nedůvěryhodně a sobecky. Kdyby jste mě však znaly víte, že já jen tak pro nic za nic něco nevzdávám a bojuji, ale u tohoto vztahu to opravdu bylo nejlepším řešením pro všechny. A proto, jsem to Hance v červnu 2016 oznámil a odstěhoval se.

A začal jsem znovu hledat a seznamovat se svojí potencionální „pravou“ partnerkou. I přesto, že jsme se s Hankou rozešli, bylo to v dobrém. Udržovali jsme si spolu telefonní kontakt, potkávali se. Ona mi radila jak co uvařit, já ji chodil do bytu občas něco opravit, připojit internet apod. Snažil jsem se, aby chápala, že náš rozchod byla správná a dobrá věc.

Sám jsem si za krátko našel novou „přítelkyni“, ona ovšem trvala na názvu „kamarádka“. S tou jsem trávil v podstatě celý letní čas, kdy ona se rozhodovala, jestli jsem „ten pravý“. Měla totiž velmi konkrétní představu o TOM muži, a i když jsem prý milý, zábavný a hodný, rozhodla se po třech měsících strávených společně, že přeci jen mě nechce a že bude hledat dál.

Byl říjen, práce ve foto-studiu před vánoci začalo přibývat a já po dalším nezdaru už nechtěl a neměl ani čas další partnerku hledat. Začal jsem tedy více volného času trávit opět s Hankou a jejími kluky. Oslavili jsme společně i vánoce 2016. A já věci nijak neřešil. Po vánocích se ovšem stalo to, proč jsem celý rozchod dělal. Hanka se najednou přestala chtít se mnou vidět a bylo zřejmé, že našla toho, koho hledala a asi i najít měla. Je to správné, chtěl jsem to. Ale ty pocity ve mě, no nic moc…

Oklepal jsem se, a začal se opět setkávat s lidmi, ženami. Tak tomu bylo i toho pondělí 13. 2.2017. Šel jsem si po práci posedět se svoji kamarádkou Míšou, s kterou mám také i obchodní vztahy. Je to chytrá, krásná a milá žena a tak strávit s ní čas posezením v hospůdce mi bylo jistým potěšením. Povídali jsme si nejen o obchodních věcech, ale i o soukromých. Po té jsem ji doprovázel domů a po cestě začali teoretizovat nad skvělým fungováním světa a vůbec celého vesmíru.

A toto téma bylo zřejmě zásadní, jelikož jak jsme se spolu rozloučili, tak jsem si sám cestou domů (okolo půlnoci) přemítal, nad tím co jsme si povídali a pak nevědomky si položil otázku: tak proč mě nic nejde, když to na tom světě jinak tak skvěle funguje? Vážně je to FÉR? Já odejdu od Hanky, abychom měli lepší životy, pomáhám jí (si navzájem), aby jí to po rozchodu nemrzelo. Aby s toho nebyla smutná jí zvedám telefony, kdykoli si chtěla jen s někým, kdo zná její problémy popovídat. A teď, ona už někoho má a já ne! Nikomu nechybím, kdybych tu nebyl, někam odjel, tak to nikdo ani nepozná, to je nějaká výhoda???.....

A najednou CVAK! Jak když mávnutím proutku se všechny mínusy začaly měnit v plus. POČKAT!! Já přeci chtěl vždycky „jednou až“ odjet, cestovat! Nikomu to teď vlastně nebude vadit!
A tak se zrodil nápad, který má SMYSL víc, než kdykoli před tím v mém životě – BUDU CESTOVAT!

Hned druhý den v úterý už to jelo:… skvělé, to je skvělé, kam bych jel? Já, co tu byl patnáct let přikován k foto-studiu, pondělí až pátek, 8-17 nepodmíněně, teď vlastně můžu COKOLI! Co vlastně chod foto-studia, jsem tu sám, áááá to se nějak udělá (ÚKOL Č.1). Takže kam? Na facebooku vidím spousty odkazů na Čechy na Bali a tak zkoumám, čtu, projíždím videa Čechů na Bali, co tam vlastně dělají? A vlastně MOMENT jak se tam živí (ÚKOL Č.2)? Začal jsem se smát, já řešil jak se budu živit až jako na druhým místě v pořadí! Já, takovej zodpovědnej strejda.

A přichází PROHLÍŽENÍ dalších videí, další destinace, cesty po Asii. Ale jak se ti lidi živí? Mají dvojí společné, pořád mají hlad 🙂 (oblíbené zakončení videostreamů je věta: „pro dnešek končím, mám hlad, jdu se někam najíst“) a dost často bývají na počítačích, ale jak je ten internet může živit?

A už jsme u toho „Jak podnikat z Pláže“- nacházím odkaz, no to je ono, tahle paní mi to vysvětlí. Honem roluju, kde je to tlačítko KLIK a super, nějaká knížka, tam se to snad dozvím. To je nějaký divný, ona stojí sotva dvě stovky s poštovným, tak tam se toho asi moc nedozvím, to nevadí, bude se hodit.

Paráda má FIO Banku tak jako já, aspoň ta platba proběhne rychle a knížka tak přijde brzy. Ta knížka, že by byla její obživa? Koukám se na číslo faktury, 96-tá V roce 2017. No to na takovou brožurku za měsíc a půl není špatný počet, ale za to se celá rodina ani nenají.

V tom musí být víc, kde je další tlačítko …e book, co to je? Proč bych se to měl učit, k čemu mi to bude? A tak co, stejně o on-line obchodu moc nevím, tak se aspoň něco naučím KLIK. A další dny jsem procházel další a další videa od paní Mrázkové, dozvídám se z nich ve stručnosti, jak to podnikání vlastně funguje.

Zjišťuji, že to znám, že se mi to vždycky líbilo, jak ten způsob on-line podnikání nenásilně funguje, jak tam nikdo nikomu nic nenutí. Projíždím, ale i jiná videa. V těch se hodně často mluví o „Čtyřech dohodách“ a jiných „motivačních“ zdrojích a tak poslouchám, čtu a zjišťuji, že to všechno dává smysl. Najednou vidím, že je to vlastně dobře, že jsem tam, kde jsem. Náhle mám pocit, že to vlastně tak má být!

A tak jsem našel na stránce „Jak podnikat z pláže“ to správné tlačítko – kurz – KLIK. Ale to ještě nebylo vyhráno, jelikož po kliknutí, se objevilo oznámení:

„Kurz je aktuálně uzavřen 🙁
Přihlášky do kurzu Podnikání z pláže se už uzavřely.
Pokud jste teď váhali a nebyli si se svým vstupem do tohoto kurzu jistí, třeba přijde ta pravá chvíle pro Vás
až někdy v budoucnu. Vše se děje v pravý čas :)“

Ovšem další text dával naději:

„Pokud máte vážný důvod, proč jste nestihli svou přihlášku včas a víte, že se chcete kurzu zúčastnit teď,
napište mi na stana@stanislavamrazkova.cz a něco s tím uděláme 🙂
- Stáňa Mrázková“

Proto jsem neváhal a napsal Stáni, v podstatě to co teď píši vám tady. Vysvětlení, proč do kurzu chci a musím. Proč to musí být zrovna teď. Patnáct let je dlouhá doba a teď je příhodná chvíle.

Také proto, že jsem se bál, abych neztratil nit v tom sledu událostí, které se teď okolo mě dějí. Také, že jsem v současnosti sám a tak mně nikdo nebude “zdržovat“, že tak můžu být i „po škole“ a dohánět učivo, atd.

Povedlo se a 24.2.2017, tedy 24 dní po startu, jsem byl do kurzu přijat. Zajišťuji si tak vzdělání, nutné ke svému úkolu č.2 – tj. jak se budu přes internet na cestách živit!

Tím ovšem výčet nekončí, ale začíná. Úkolů je tu jednoznačně víc.

A rozhodnutí, kam vlastně pojedu, kdy a proč (úkol č. 3), je z nich ten nejmenší:

1. Zajistit chod Foto-studia TABITA pokud možno beze mě – budu delegovat 🙂
2. Jak sebe na cestách živit – učím se to.
3. Kam, kdy a proč pojedu – vymyšleno, o tom později.
4. „Oprášit“ a hlavně doučit angličtinu - s tzv. „This is“ systém, tentokráte evidentně nevystačím.
5. Co s bytem – může zůstat prázdný, ale…?

To jsou úkoly, které mě teď čekají. U některých z nich, bych se rád obrátil s jejich pomocí i na vás.

A proto, prosím sdílejte: Hledá se fotograf!

Možná vám dlužím odpověď na otázku PROČ? Proč to všechno dělám? Proč si myslím, že jít touhle cestou mi dává smysl? Když skončilo mé manželství, přišel jsem i o smysl života. Neměl jsem cestu, kam jít. Pokus pokračovat v partnerském životě jinde, selhal. Přesto, mám všechno a z pohledu mnohých lidí na tomto světě spíše víc než to. A tak mam pocit, že je třeba vyrazit na cesty. Protože doma už to znám. A proč, inu proto, že můžu. Štastnou cestu všem 🙂

PS: a pokud vás zajímá jak s těmito snílkovskými plány a cestováním dopadnu, můžete se kouknout na mé články "z cest", v kterých se dozvíte, jak to u mě pokračuje dál 🙂

Chcete vědět jak si nafotit výrobek sám za 20 minut?

Stáhněte si eBook ZDARMA: