Kypr, nomádění očima nenomáda :-)

Cesta na Kypr vznikla trošku nečekaně. Chtěl jsem si totiž vyzkoušet koupit si takové ty letenky „za levno“ ať je to kamkoli.

Takže když mi kamarádka Hanka poslala odkaz na zpáteční letenky na Kypr za 1.500,-kč s odletem z Vídně, a že se můžu přidat k nim, neváhal jsem ani minutu. A to přesto, že jsem byl zrovna v Indonésii na ostrůvku Gili Air, kde v hotelu nebylo dobré připojení na internet a objednávání tak bylo zdlouhavé.

Nomádka při práci. Kdo z vás si takhle může při práci udělat pohodlí a dát nohy na stůl 🙂

Kypr jsem nikdy navštívit neplánoval, nic jsem o něm nevěděl, ale přesto všechno jsem neváhal a letenku koupil :-).Udělal jsem to mimo jiné také proto, že jsem chtěl vidět Nomády  v „terénu“.

Jak tráví ten čas na svých cestách, co dělají opravdu a co dělají jen pro zprávu (fotku, video) na web. Taky jestli skutečně cestují „za levno“. Jestli opravdu se dá cesta pořídit při srovnatelné úrovni levněji, než nějaký „all inclusive“ od cestovky, kde bývají mnohdy ceny od dodavatelů služeb stlačeny na minimum. Dá se, nebo ne? Na zjištění odpovědi jsem musel vyrazit na cestu.

Když jsme tedy u těch cen nesmíme zapomenout, že letem cesta nezačíná, ani nekončí. Mnohdy cesta na letiště a z letiště bývá významnou položkou v celém rozpočtu cestovatelské „výpravy“ a tak na ni je třeba také myslet. A myslí na ni i dopravci. Nejdražší doprava (co do ceny za jeden kilometr) při cestování je doprava právě na a z letiště.

Tak například Student Agency využívá toho, že máte batožiny, že se chcete dostat co nejpohodlněji tedy bez přestupování z bydliště na letiště a tak si za cestu z Brna na Vídeňské letiště účtuje 390,-Kč. Dobrá cena řeknete si, ale myslíte si to jen do chvíle, než zjistíte, ž ten samý autobus, jen o zastávku dříve, tedy Brno – Vídeň, autobusové nádraží stojí 175,-Kč.

Takže z Brna do Vídně zaplatíte 175,-Kč a za cestu po Vídni, tedy z centra na letiště zaplatíte 215,-Kč! Při čemž jízdenka Vídeňského metra stojí tuším 2,5Euro (cca 65,-Kč), takže stačí přesednout. Ale kdo by to dělal, že? Každý raději dá o stovku víc a bude jen sedět o zastávku déle v autobuse. Ta přepravní společnost si tohoto je určitě vědoma :-). Tak to jen jako kurjózitka.

A zpět ke Kypru, respektive k cestě na něj, jen u dopravy z letiště zůstaneme. Cesta na Kypr probíhala více méně dle plánu (až na zpoždění zmiňovaného autobusu Student Agency, které nás ale neohrožovalo, před letem bylo času dost).

Čekání na odlet.

Po přistání na Kypru jsme měli vyhledaný spoj městské dopravy autobusem z letiště do centra Pafosu, odtud druhým spojem k místu ubytování a zbytek pěšky (bohužel, jak už to bývá cca 2,5km a DO KOPCE).

Jenže, kde ta autobusová zastávka u letiště vlastně je a jak ten městský autobus vypadá? A tak jsme před příletovou halou letiště pobíhali a hledali imbície k nalezení. Při tom mě oslovil jeden taxikář, že co hledáme. Ochotně mě ukázal plácek na parkovišti, který se používá jako autobusová zastávka, ale nabídl nám jinou možnost, že nás odveze limuzínou, kam se nás šest vejde, a že to každého bude stát jen 5Euro!

Skvělá nabídka. Autobus by nás každého stál 2x 1,5Euro (s přestupem), navíc autobus jede až za hodinu. A tak i když bylo ráno a ubytovat jsme se mohli až ve dvě hodiny odpoledne, souhlasili jsme a nasedli.

ALE, ŠOK ČÍSLO JEDNA!!!

Vyrazili jsme z letiště a řidič se nás ptá na jméno našeho ubytování, když mu to ukazujeme na Google maps přichází s šokující větou: „Na vaše ubytko vás dovezu za 40Euro, za těch 30Euro (každý 5E) jen na (jakousi) autobusovou zastávku, ale to je jen o deset euro víc.“ Cože? Co to je za jednání, pomyslel jsem si. Napadlo mě vyzvat ho, ať nás doveze zpět, kde nás naložil.

Ale únava a názor většiny nás přesvědčili kývnout na nabídku, která se sice zdála nefér, ale po pozdějších úvahách jsme dospěli k názoru, že zřejmě došlo k omylu z důvodu špatné komunikace s řidičem. No, dejme tomu, nač si kazit pobyt na Kypru.

Dům v němž jsme skutečně bydleli. Měl jiný název!?

Na místě ubytování jsme hledali a hledali. Kroužili okolo domků a hledali nějaký nápis neboť dle popisu ubytujícího stál na zmiňovaném místě dům s jiným názvem a rozhodně ne ten náš z bazénem, který jsme viděli na fotkách. Řidič nás vysadil u jiného domu, který vypadal jinak, ale měl správný název.

A mi začali hledat dál, ptali se místních, nikdo nevěděl. Jak to? Inu ubytující tu zřejmě uvádějí adresu svého trvalého pobytu či co, ale místo našeho bydlení bylo jiné. Bydlení jsme našli až po dlouhém hledání dle popisu, čísla bytu a kódu u dveří, který se shodoval.

Tak tedy ubytko máme, leč bohužel pan domácí nám neumožnil dřívější čas příjezdu než až v těch 14:00 hod. a ani nebyla možnost někde bezpečně odložit naše zavazadla. Tak jsme se vydali s bágly, … no kam jinam, než ….. ano, na pláž 🙂

Po kličkování mezi hotely jsme se dostali až k moři. Písečná pláž však nebyla moc vhodná pro naše zavazadla a tak jsme se rozprostřeli vedle hotelové cesty na trávníku. Kousek od nás přes cestu byla sice volná lehátka, ale předpokládali jsme, že ty slouží pro hosty zdejšího hotelu.

„Bivak“ na hotelovém trávníku po probdělé noci na letišti.

Po několikahodinovém okatém „bivaku“ na šlechtěném trávníku luxusního hotelu to už místní ochranka nevydržela a přišla nám říct, ať se s toho trávníku přemístíme, že můžeme použít pro odpočinek stále ještě volná plážová lehátka. A tak jsme se přesunuli na lehátka.

ALE, ŠOK ČÍSLO DVĚ! 😀

Ani ne do dvaceti minut, co jsme leželi na lehátkách za námi přiběhl boreček s deskami a šrajtoflí a ptá se nás s kterého prý jsme hotelového pokoje? Co, …. co to je za otázku? Bágly okolo nás a naše oděvy jasně naznačovali, že „nejsme zdejší“ :-).

Navíc jsme tam byli celé dopoledne, musel nás vidět, když jsme leželi na trávě. A taky, on se snad za celý den nebaví s kolegou ze security, nebo co? Takže: nejsme hoteloví hosté a tak, že si musíme ty lehátka zaplatit! Je to vážně jen taková náhoda, nebo se nás tu zkouší každej neustále „ojebávat“?

Nezaplatili jsme nic, bylo poledne a tak jsme se sbalili a vydali se na cestu zpět k ubytku.

Ubytování: ŠOK ČÍSLO TŘI.

Nejen, že ubytování mělo jinou adresu, to by až tak nevadilo, ale mělo být pro šest lidí, ale postelí tam bylo jen pět. Čekali jsme sice cokoli, když bylo levné, ale základní parametry, které byli v nabídce jsme předpokládali, že budou dodrženy.

Wi-Fi Free, která byla důležitou součástí při volbě ubytka, jelikož dvě z nás chtěli zde na Kypru hlavně pracovat, dostála svého názvu a chovala se fakt hodně Free :-). Vstávala, pracovala a usínala, jak se jí chtělo. Občas nešla vůbec, někdy (většinou) zase fungovala jen na terase. Zkrátka svým Free stylem „fungování“ zapadla do našeho kolektivu, bohužel k naší nelibosti.

Taky jsme z cedulky u dveří zjistili, že ač bylo uvedeno v popisu ubytka možnost využití bazénu, pro tento náš apartmán není tato služba k dispozici, co je to za skrčky? To tu mají nějaký národní zvyk, kdo vymyslí větší „vyjebávku“, nebo co? Nezbývalo, než to brát z humorem a smát se tomu.

Bazén k ubytování.

Po příchodu majitele, který nás přišel především zkasírovat, se některé věci vyjasnili a napravili (chybějící ložní prádlo, a taky do bazénu můžeme, ale po menších skupinkách a nedělat hluk, a pod.), ale některé věci ne. Šestou postel vystrčil pan domácí odkudsi, skládací se, na takovém pružinovém mechanizmu, že na tom si netroufla spát ani droboučká Hanka.

Na mě zase vybyl polo rozpadlý gauč v obýváku, u kterého jsem mohl bez problémů počítat pružiny žebrama a to s velkou přesností.

Navíc byl na délku 1,8 m a já měřím 1,87 m. Nejsem vybíravý, mohly by mi čouhat nohy z postele, to by nevadilo, jenže ten gauč měl navíc čela. A spát na lůžku, kde si nemůžu natáhnout nohy, aniž bych se neopíral kotníkem či achilovkou o čelo postele, tak o to jsem opravdu nestál. A tak jsem začal hledat na rychlo jiné ubytování.

Nakonec jsme však našli nějaké tvrdé, ale kompromisní řešení pro všechny. Gauč jsem vyměnil s jinou, drobnější (hlavně kratší) členkou „výpravy“, která spala v pokoji. Gauč s postelí jsme přenesli mezi obyvákem a pokojem. Ona tak měla spaní ve dvojlůžkovém pokoji a já byl sice v obyvacím „průchoďáku“, ale s pořádnou postelí.

Hanka nakonec také svolila a to k největší oběti. Spala v obyváku na gauči. Je to mladá holka, její klouby a šlachy to „poberou“ :-), já bych se z něj vzbudil každé ráno jak zmlácený holí.

Zajímavé bylo, že po celou dobu, kdy byl pan domácí na ubytku s námi, jela Wi-Fi skvěle, jak namydlenej blesk, … náhoda?

No to nám to „nomádění“ pěkně začíná 🙂

 na pokračování …….. snad 😉

Autor e Booku: "Jak nafotit 3D snímek výrobku bez fotoateliéru snadno a hezky." Dlouhá léta rád fotografuji, je to mé povolání i koníček a ukazuji lidem jak můžou fotit lépe nebo snadněji. Více se dozvíte zde >>
Komentáře